Truchlení maminek a tatínků


TRUCHLÍCÍ MATKA

Na to, jak reagujeme a prožíváme smrt milovaného dítěte, má vliv spousta faktorů. Mezi ně patří i vrozený temperament a povaha. Jinak se bude chovat žena, která má sklony k úzkostem a depresím a jinak žena, která je od přírody spíše optimisticky založená a naladěná.

Podle různých studií však mezi typické reakce na zármutek patří:

* odmítání uvěřit dané skutečnosti – šok z toho, co se stalo

* zaujatost – touha, aby se zemřelé dítě opět vrátilo, člověk truchlí, nedovede se soustředit na nic jiného

* popření – někdy se chováte tak, jako by se nic nestalo. Tato reakce bývá typická právě pro ženy.
Například  uklízíte pokoj, jako by se vaše dítě mělo vrátit např. z tábora nebo z prázdnin u babičky

* hněv a pocit nespravedlnosti – velmi intenzivní emoce, kdy se zlobíte, že se to stalo právě vám.
Máte vztek a mnohdy i na své okolí. Pocit, že vám nikdo nerozumí, protože si nikdo neprožil to, co vy

* pocit viny – vracíte se ke smrti dítěte a stále dokola probíráte a zjišťujete, co jste udělaly špatně, co jste mohly udělat jinak

* přijetí ztráty – prožíváte stesk a lítost. Berete tuto situaci jako fakt, často s tím vědomím, že daná situace
se pro vás stává zkušeností v životě. Začínáte mít jiný pohled na svět, na starosti, na události, které se dějí. Uznáváte jiné hodnoty a jiné priority ve svém životě.

I když máte v prvních chvílích tendenci zvládnout vše sama s pocitem, že vás nikdo nechápe a nikdo vám nemůže pomoci, postupem času, na rozdíl od mužů, máte potřebu vyprávět a sdělovat svoje pocity někomu blízkému. Je to asi nejkritičtější doba pro vztah muže a ženy. Pokud se tímto blízkým stane právě váš muž, je to velmi přínosné pro novou etapu partnerského soužití.
 

TRUCHLÍCÍ OTEC

Starší studie upozorňují na to, že role muže v této situaci je společností vnímána primárně jako podpora partnerky a očekává se, že zůstanou silní a pevní. Někteří odborníci uvádí, že muži nesou „dvojité břemeno“: vlastní žal a zároveň zármutek nad tím, že jejich partnerka tělesně a psychicky trpí. Ve zdravotnickém zařízení jsou partneři často využíváni jako prostředníci mezi matkou a zdravotnickým personálem a mají interpretovat řadu lékařských informací celé rodině. Zatímco se tím vším zabývají, ještě navíc těkají mezi povinnostmi doma a pracovními závazky. Někteří muži se mohou stáhnout do sebe. Může se zdát, že se „schovávají“ před tím, co se stalo, ale oni se pravděpodobně pokouší dát ztrátě smysl svým vlastním způsobem. Někdy se také zahrnou úkoly, které se smrtí dítěte nesouvisí. Jestliže porozumí tomu, že je to jejich způsob odpovědi na ztrátu, a propojí ji se svými pocity, vzniká reálná naděje, že se ze své uzavřenosti vrátí zpět.
 

Doporučení  pro  tatínky  po  ztrátě  miminka  (volně přeloženo podle svépomocné organizace SANDS)

* Dejte si čas a prostor truchlit. Není třeba se cítit provinile proto, že strávíte nějaký čas zpracováním svých myšlenek a emocí.

* Nemějte pocit, že musíte ochránit svoji partnerku od bolesti. Je to smutné, ale není toho moc, co můžete udělat, aby bolest odešla. Nechte, aby mohla vyjádřit sama sebe – nemusíte mít pocit, že máte zmírnit její pláč nebo mít odpovědi na všechny její otázky.

* Někteří lidé si myslí, že tím, že vaše partnerka prošla fyzickou zkušeností, když miminko zemřelo, že je její zármutek větší než váš. Vy jste ale také s největší pravděpodobností zažil silné emoce a zármutek, podobně jako ona. Protože i vy jste byl silně spojen s dítětem a miloval jej.

* Zkuste vyjádřit smutek cestou, která vám bude vyhovovat. U mužů je časté, že drží své emoce „na uzdě“ ve snaze chránit svoji partnerku. Zkuste však své emoce vyjádřit. Může vám pomoci psát si pocity a myšlenky, nebo například jen trávit chvilku času na zahradě. Někdo pláče hodně, někdo málo a někdo vůbec ne. Pokud cítíte vztek, zkuste jej odreagovat sportem nebo jej zaměřte na věci, ne na lidi.

* Přijměte své vlastní pocity. Mnoho mužů si předem vytváří představy o tom, jak by se měli nebo chtěli s vysoce stresující situací jako je tato vyrovnat. Zkuste přijmout fakt, že každý je jiný a obvykle neexistuje žádný dobrý nebo špatný způsob, jak takovou situací projít.

* Zármutek je důležitý a nelze jej potlačit alkoholem, drogami, léky nebo spoustou práce.

* Přítel nebo kolega v práci, zejména pokud také ztrátu zažil, může být schopen vás podpořit.

* Přijměte pomoc od druhých. Pokud potřebujete odpočinek, přijměte nějakou praktickou pomoc od rodiny nebo přátel. Zkuste si uvědomit, že nemusíte vše zvládnout sám. Nechat druhé, aby pečovali o vás a vaši partnerku, je pro ně cesta, jak mohou vám oběma projevit lásku a podporu. Pomozte si navzájem

* Pamatujte, že muži a ženy často truchlí rozdílně. Když zemře miminko, matky a otcové často zažívají různé emoce a procházejí touto situací odlišně. Uznání a respekt ke vzájemným odlišnostem mohou být pro partnerství přínosem.

* Ukažte svůj zármutek a emoce. Udržování statečného výrazu v tváři pro útěchu vaší partnerky bývá vnímáno jako nezájem. Pokud také vyjádříte, že jste ztrátou miminka zasaženi, může to pomoci ujistit vaši partnerku, že s ní ztrátu sdílíte. Jasná komunikace může pomoci vyhnout se konfliktu.

* Poskytněte si navzájem také určitý čas, abyste mohli truchlit i odděleně.

* Zkuste být „jen přítomen“ – naslouchat a dát jí možnost „ vyplakat se vám na rameni“- to je často to, co řada žen nejvíce potřebuje od svých partnerů.

* Udělejte si čas na aktivity, které přinesou radost vám oběma. Dělat něco, co obvykle vám oběma poskytuje uvolnění, může posílit váš vztah a vyvolat pozitivní pocity.

* Buďte opatrní. Po ztrátě miminka může smutek zastínit normální sexuální touhu. Na druhou stranu je možné, že vám oběma fyzická láska a náklonnost přináší útěchu. Prvních šest týdnů nebo déle bude zřejmě milování pro vaši partnerku nepříjemné. Snažte se v tomto případě se necítit odmítaní, můžete najít jiné cesty jak být intimně spolu.

* Pokud je to potřeba, vyhledejte odbornou pomoc. Pokud cítíte, že proces truchlení u vás nebo u vaší partnerky nepokročil a věci se nezdají být jednodušší po několika měsících, je důležité, abyste vyhledali profesionální pomoc.