29.04.2025  29.04.2025

Dopis do nebe

Sárinko, lásko naše, tak moc jsme se na Tebe všichni těšili. Už jsme se nemohli dočkat, až tu budeš s námi. 
Zbývalo už jen tak málo. Ale osud tomu chtěl jinak. Nadešel den, kdy pro nás svět ztratil své barvy,  naše srdce sevřela ledová ruka a život se nám obrátil naruby. Noční můra všech rodičů se pro nás stala krutou skutečností. Den, kdy z úst paní doktorky při běžné kontrole zazněla ta hrozná věta, kterou nechce slyšet žádná maminka. "Bohužel, je mi to líto, ale není slyšet ozvy, srdíčko nebije". Do poslední chvíle jsme doufali, že se třeba lékaři mýlí a přístroje špatně fungují. Bohužel se nemýlili. Ještě ten den navečer jsi přišla na svět, dokonalá, překrásná, ale tak strašně tichá. Ve tvé tvářičce byl zvláštní klid a mír. Přišlo loučení, první a zároveň poslední polibky, pohlazení, pochováni, pomazlení. 
Místo krásné holčičky nám zůstala jen krabice se vzpomínkami: čepička, miniaturní ponožečky, dečka, medvídek, otisk ručičky a nožičky... A nesmírná bolest v srdci. Prázdná náruč. Postýlka, do které schází miminko. Urnička.
Sárinko, nikdy neuvidíme tvůj první úsměv, neobjevíme první zoubek, nebudeme se radovat z tvých prvních krůčků. Tvé dvě sestřičky si Tě nikdy nepochovají. Neuvidíme Tě vyrůstat, hrát si spolu s nimi.
Jestlipak víš, že právě ony Ti vybraly jméno? 
Sárinko naše, strašně moc nám chybíš, moc to bolí a my se musíme naučit s tou bolestí žít. Navždy už zůstane naší součástí.
Měj se krásně, andílku náš. Nikdy na Tebe nezapomeneme. Jednou se s Tebou shledáme a už to bude navždy.
maminka, tatínek, sestřičky, prarodiče a celá tvá milující rodina

PS: prosím, dávej pozor na své sestřičky

Sárinka zemřela 20 dnů před stanoveným termínem porodu, důvodem byla překroucená pupeční šňůra