Neuvěřitelný sled událostí způsobil, že se z Tebe nemůžu těšit jako z Tvého dvojčátka Elenky. Zemřel si poté, co mi ve 28. týdnu odtekla plodová voda a s ní vyšel i Tvůj pupečník. Udusil ses mi. Nedokážu si představit, co si cítil. Nekopal si, nebránil ses. Moc doufám, že ses netrápil... Tvoje sestřička byla v tu chvíli také bez hnutí, asi se bála. Bolest, která mne provází je neskutečná. Nedokážu pochopit, proč se Ti to muselo stát. Byli jste oba vymodlené děti, byla jsem vzorná těhulka a když řekli doktoři ležet, ležela jsem, skoro celé těhotenství, abych Vás donosila až do termínu porodu. 5 dní před vánoci si ale zemřel a část mě s Tebou.

Broučku můj, chci, abys věděl, že stejně, jako miluju Elenku, miluju i Tebe. Snažím se věřit na andílky, že se z mráčku na nás díváš a je Ti tam dobře. Odpusť mi mé chyby, nerozloučila jsem se s Tebou, nepohladila Tě. Neměla jsem odvahu a nebylo mi to ani nabídnuto. Bála jsem se, jak vypadáš a přitom si byl krásný spící anděl. A já, jindy výřečná, nedokázala jsem říct, že si Tě chci pochovat. Odpusť prosím. Jsi můj synáček, milované sluníčko, navždy Tě budu mít v srdci. Drž se tam lásko, nikdy nebudeš sám, vždy budu v myšlenkách u Tebe.Posíláme Ti všichni moc pusinek a pohlazení, maminka, tatínek a Elenka