Oba jsme Emmičku drželi a právě ve chvíli, kdy naposledy vydechla, jen jsme stihli otevřít dveře do zahrady, aby její dušička mohla letět do nebe, proběhly kolem našeho domu dvě srnky. To se nikdy předtím nestalo. To nám andělé dali znamení, že dušičku doprovázejí a my nemusíme mít strach… Tak jsme jí popřáli šťastnou cestu. A už jsme jen plakali a plakali...

Nakonec jsem Emmičce dala čistou plenku a čisté oblečení a dala ji poslední sbohem a úplně poslední pusu. To mi navždy bude připomínat písnička od Zuzany Navarové - "Andělská", kde se zpívá: “… Zatím, Počítám nebe, pusy, co nedostanu, miluju tebe a pak usnu a vstanu, a tak …"

MILUJEME TĚ EMMIČKO! Tvoje maminka, tatínek a sestřička Sofinka